The Punch Screen

It's 3:24 ante meridiem So know this If I were to vanish into the oblivion  Nobody would notice 

Občas si představuji lidský život jako lízátko. Kulaté, s tím kyselým práškem uvnitř. Je úplně jedno, jestli ho poctivě cucáte a vychutnáváte si všechno to sladké, nebo ho bez milosti rozkoušete. Těm kyselým momentům se, tak jako tak, nevyhnete. Snad jen, že v tom druhém případě nepřijdou znenadání a bývají promíchány s těmi sladkými. Nakonec stejně zůstane jen holá špejle. A tu si můžete tak akorát vrazit do krku (tak mi to říkala babička). Anebo strčit do prdele.

I'm tired subject of constant testing resulting in mark "uninteresting" What's left to do when heart is sore But to try and dissociate more and more To turn myself off would be the best As any mention can cause unrest Those sweet lies that I've been told Proven fake and getting old The mutual harm that was inflicted Exactly as how I have predicted

With glass in hand I sit and brood Over past weeks - a constant feud I always knew life is not easy Then why do I feel so bloody queasy? I gambled, in that vicious game of dice I risked everything that once was nice And while trying to revert the loss I have shot my albatross