The Punch Screen

When confronted with your pretiness I get stunned by a strike of shakiness I thought it to vanish within a week still I'm betrayed by a blush of cheek Hell - I even forget to breathe each and every time we meet I'm left helpless and my only choice is to try and conceal the tremble in my voice

Bloumám po ulici špinavé, prázdné srážím se s lidmi, kteří tam nejsou Co chvíli něčí tvář v mysli mi vázne Chci si je vybavit - sakra tak kde jsou? Ulice známé zvolna v oparu mizí správný směr neznám - alespoň soudím Cesta se ztrácí, město je cizí tajemný labyrint a já v něm bloudím Ztracen - já tápu, neschopen najít směr rozpadlý rozcestník mi šipkami mává Více než zdravých míst je v něm však děr To cizí město je moje hlava?

Na lůžku sedíš s holými prsy zděšeně hledíš - jsem doma brzy Převracím skříně, otvírám kredence vím o tvé vině - schováváš milence Z okna ven nevisí, v posteli není s čím tedy souvisí tvé překvapení? K čemu dvě sklenice plné jen zpola? - tvrdíš mi v panice, že zmohla tě škola Vztek ve mně předtím plál, nyní jsem chladný šíleně bych se smál, nejsem však vadný Chlapů se nebojím, těch si měj kolik chceš štve mě, že nestojím ani za dobrou lež Zkoušíš mě svést? Přestaň s tou fraškou! Mohu se plést, leč sedíš tu s flaškou

Už jenom dřímáš, neb úsvit se blíží Všechny tvé můry se do svých nor plíží Celou noc rušily poklidné snění Nyní však prchají - strach z rozednění Bestie hryzoucí do tvého vědomí Beze cti, bez duše, zcela bez svědomí Pařáty mění všechny sny v cáry Pyžamo v rubáš a postel v máry Tesáky noří se hlouběji do těla Cupují nervy, žhaví je doběla Stíny jsou podlé, nikdy se nenudí Ve snech jen útočí - zřídka tě probudí Jedem svým napouští předivo spánku Krutý pak zdá se být i šepot vánku Rozpadlý v prach se snový svět hroutí Tříští se na kusy, trhá a kroutí Vše tolik živé náhle reálným není Záblesky vědomí noc v ráno mění Muka, jenž zdála se nelidsky ryzí Nyní z tvé paměti o překot mizí Už zcela vzhůru jsi - vše zažehnáno Zas jsi to ustála, zas přišlo ráno

Zírám do prázdné sklenice trápí mne převelká vina Pro moje četné kaprice zbylo jen pár kapek vína Pil jsem dost postřídmu žízní skor pošel a zcela přehlídnul že nápoj došel Na lov se vydávám šoulačku za flaškou Jen víno poptávám zbytek je náhražkou Konečně spása! Vinárna útulná V karafě krása k jazyku přítulná Servírka přináší džbán a já v dojetí trochu ji vystraším stisknu ji v objetí

Koukám se z okna a přemítám, co chladnější se zdá Zda cestička závějemi, kterou tam kdosi prošlapal či rybí oko, co na ni shora civí Tak jako obvykle odmítám procitnout ze sna Zcela zjevně je to zase ta mě známá etapa která se na mojí psýše dravě živí Podivným puzením veden vycházím ven Měsíční svit je chladný a spaluje má bosá chodidla Bránit se tomu je holá zbytečnost Cítím se poněkud podveden, to dělá ten sen Strach z chladu jsem přemohl má ostražitost prořídla Tohle přece není skutečnost Kráčím tou pěšinou ve sněhu, co z okna jsem viděl Sníh sahá po kolena, neboť byla jen šalbou co vykreslil mi tenhle snový svět Chci vrátit se, daje se do běhu urazím pídě Měsíc útočí sněhem přehradnou palbou Ten zrádce mě nechce pustit zpět Tělo je toporné jak tuhne krev uvnitř žil Zdali se už probudím z tohohle chladného snu říkám si zvědavě, bezděky Sněhová peřina uhne, abych se do ní položil Nade mnou luna leč před očima vid...