Zas a znova se to děje, když z okna shlížím na závěje vzpomínky mají defilé to kvůli nim se dech můj chvěje Minuty plynou zvolna, jako léta do nekonečna zdá se hořet cigareta přede mnou vyvstává v měsíčním světle tvoje silueta Okolní svět mě rázem míjí mé oči se do tvých vpíjí svou chladnou dlaní svírám pevně tvoji šíji Uleháš a hned dech se úží špičkou jazyka maluji na tvoji kůži svou pečeť pentagram, valknut, růži Poučena již o mých nápadech stále s mrazem běhajícím po zádech vzpínáš se a bojuješ zprudka o nádech
V případě nudnosti rozbij sklo