#72

 

Zas a znova se to děje,
když z okna shlížím na závěje
vzpomínky mají defilé
to kvůli nim se dech můj chvěje

Minuty plynou zvolna, jako léta
do nekonečna zdá se hořet cigareta
přede mnou vyvstává
v měsíčním světle tvoje silueta

Okolní svět mě rázem míjí
mé oči se do tvých vpíjí
svou chladnou dlaní
svírám pevně tvoji šíji

Uleháš a hned dech se úží
špičkou jazyka maluji na tvoji kůži
svou pečeť
pentagram, valknut, růži

Poučena již o mých nápadech
stále s mrazem běhajícím po zádech
vzpínáš se
a bojuješ zprudka o nádech