Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2018

#12

It makes me dull this lack of joy which slowly seeps into my skull I've lost my will to attempt a smile My pesky face rests frozen still Rotting in vain inside my thoughts full of averse and self-disdain Life on the brink of its demise I fought, I lost ran out of ink

#11

Here I lie - my body broken Thoughts just die, words unspoken I've lost my will - reaching ever higher Now I lie still, stripped of all desire I dare not to dream - mind number with fear While stars still gleam,my end is near Floorboards creak - turn red with blood My breath is weak as I drown in flood

#10

Standing in the heavy rain Dissolving like a bloody stain Freezing water numbs the pain Of rusty needle in my vein Dissolute for just an hour My own blood now tastes so sour The Reaper is grim and lour Never speaks but he is dour

#9

Jednoho kalného dne, sychravým podvečerem ubíral jsem se v dál se svými myšlenkami Co tížilo mne, nelze popsat slovem, štětcem, perem dolehla na mne tíha žití, obestřela mne chmurami Krajina ztichla, matně se třpytíce jen studené oko luny na to z výšky shlíží Po nebi však plují mračen tisíce co nevidět propukne bouře, jenž se už blíží

#8

Denní jas budí mne z horečné můry s nechutí opouštím své lože Prokrusta Pozbyl jsem všech chutí zahánět chmury můj odpor ke všemu stále se rozrůstá V koupelně ve skříni potkávám žiletku snad chladné ostří trochu mě probere S úšklebkem polykám tu hořkou tabletku o níž mám jistotu, že sotva zabere Čepelka políbí naběhlou kůži důsledně drží se tepen a žil Ruce mám pevné byť dech se mi úží mnoho jsem ochutnal takových chvil Horoucí krůpěj nechává stezku pomalu šine se po stopě žiletky Zamženou otírám zrcadla desku na svojí reflexi si prohlížím výsledky Můj odraz v zrcadle na mě s úsměškem zírá ve vlčím úšklebku jen zuby vycení Jako vždy se ve mně vše kroutí a vzpírá jako mor nesnáším to ranní holení

#7

In my sweet and dreary sorrow I strongly wish that come tomorrow I'll have no soul left to borrow In my pitiful attempted living the Void seemed to be forgiving I've lost my very last misgiving In my wake instead of sleep I only had to take a leap turn body to a lifeless heap In my last and final hour I hold a glass of whisky sour I'm not patient yet very dour