#9

Jednoho kalného dne, sychravým podvečerem

ubíral jsem se v dál se svými myšlenkami

Co tížilo mne, nelze popsat slovem, štětcem, perem

dolehla na mne tíha žití, obestřela mne chmurami

Krajina ztichla, matně se třpytíce

jen studené oko luny na to z výšky shlíží

Po nebi však plují mračen tisíce

co nevidět propukne bouře, jenž se už blíží