#8

Denní jas budí mne z horečné můry
s nechutí opouštím své lože Prokrusta
Pozbyl jsem všech chutí zahánět chmury
můj odpor ke všemu stále se rozrůstá

V koupelně ve skříni potkávám žiletku
snad chladné ostří trochu mě probere
S úšklebkem polykám tu hořkou tabletku
o níž mám jistotu, že sotva zabere

Čepelka políbí naběhlou kůži
důsledně drží se tepen a žil
Ruce mám pevné byť dech se mi úží
mnoho jsem ochutnal takových chvil

Horoucí krůpěj nechává stezku
pomalu šine se po stopě žiletky
Zamženou otírám zrcadla desku
na svojí reflexi si prohlížím výsledky

Můj odraz v zrcadle na mě s úsměškem zírá
ve vlčím úšklebku jen zuby vycení
Jako vždy se ve mně vše kroutí a vzpírá
jako mor nesnáším to ranní holení