The Punch Screen

  Zabloudil jsem naneštěstí mezi davy na náměstí V tom stádu ovcí bez cíle řvu: "Čum před sebe, debile!" Jak blbci se vrhli do ulic kéž mozků by v zemi bylo víc Nekončící kolonáda tváří přitisklých na záda Vážně si národ tenhle shit nemohl letos odpustit? A nad tržnicí zas ruské kolo plebs rozplývá se: "Mirácolo!"

What is the bloody cost Of having loved and having lost Endlessly to pay the price Like in wicked game of dice

Zvonu sten z katedrály druhou ranní přislíbil Já nejsem ten  kdo tě na dobrou noc políbil  Já nejsem ten kdo objímá tě v spánku  Snad byl to sen  pouhý kouř co zmizí v ranním vánku 

Stébélka se nezachytí kdo s děvčetem laškuje koho oheň stravuje kdo jí všechno lajkuje Uklouzne a už se řítí Zapleten do jejích sítí

  Mám rád holky takový co napečou mi buchty makový čtou knížky nejen brakový umí přiložit obvaz tlakový v rozhovoru odolají Šmakovi nalijí mi pálenky trnkový navštíví se mnou v noci hřbitovy nevedou zdlouhavé proslovy a ohromí mě svým skillem v svíčkový Ale buchty, ty musí umět makový (Vidíte co všechno musím vytrpět? Buchty mám nejraději s povidlama. Hola hej, básníkův úděl.)

  Dear fellow people please come to aid And tell: how can you win a game you never played When every time you think of this You look deep into the abyss How do you find out if anything is haunted When you do realise your words are unwanted

ČESKÁ REPUBLIKA - COUNTRY FOR THE FUTURE Když tohle někde zahlédnete, většina z vás si přezíravě odfrkne a s pohrdáním si vzpomene na ty nekompetentní fosílie, které s tímhle sloganem přišly. To však jen dokazuje úroveň vašeho nepochopení. Nikdo nemluvil o budoucnosti jako od Huxleyho či  Dicka (ty nablýskané části), tu jste si vysnili a dosadili do rovnice sami. Když se ale pořádně zaměříte na dosavadní kroky, úroveň R&D a schopnost cokoliv (!) v tomhle státě implementovat, rázem pochopíte na jakou budoucnost se naše země chystá. Budoucnost, kdy se po zpustošených dálnicích prohání zběsilé gangy na pionýrech. Kde se ve své Black on Black Octavii 1.9 TDI žene poslední městapák za spravedlností. Vyprahlá pustina, kde zásoby vody v betonových zadržovacích rezervoárech střeží děsuplný tyran a říká jí aqua becher. Jeho fanatičtí nohsledi se v posledním z mocných kopřivnických tahačů řítí krajinou, do míst, kde kdysi stávala Vlašim a Pardubice. Zpátky vozí střelivo a ropné produkty,...

Kolik úsilí to asi stojí tebe, když i já mám problém akceptovat sám sebe S úsvitem vždy přinutím se smát, večer pak předstírám, že chodím spát Stále pronásledován svými stíny zhasínám a propadám se do hlubiny

It's 3:24 ante meridiem So know this If I were to vanish into the oblivion  Nobody would notice 

Občas si představuji lidský život jako lízátko. Kulaté, s tím kyselým práškem uvnitř. Je úplně jedno, jestli ho poctivě cucáte a vychutnáváte si všechno to sladké, nebo ho bez milosti rozkoušete. Těm kyselým momentům se, tak jako tak, nevyhnete. Snad jen, že v tom druhém případě nepřijdou znenadání a bývají promíchány s těmi sladkými. Nakonec stejně zůstane jen holá špejle. A tu si můžete tak akorát vrazit do krku (tak mi to říkala babička). Anebo strčit do prdele.

I'm tired subject of constant testing resulting in mark "uninteresting" What's left to do when heart is sore But to try and dissociate more and more To turn myself off would be the best As any mention can cause unrest Those sweet lies that I've been told Proven fake and getting old The mutual harm that was inflicted Exactly as how I have predicted

With glass in hand I sit and brood Over past weeks - a constant feud I always knew life is not easy Then why do I feel so bloody queasy? I gambled, in that vicious game of dice I risked everything that once was nice And while trying to revert the loss I have shot my albatross

It starts with a kiss and goes ever too deep Why do I dream like this can't get a decent sleep? How do I make myself inert (I doubt it's just a sheer jealousy) to thoughts I cannot avert? How do I reason sensibly?

Č ím dál častěji M ám neodbytné nutkání E xcesivně bzučet L état nemotorně po pokoji Á le K dyž nad tím tak přemýšlím...

Deadline

I still remember that day I first caught you with my eye And now - come what ever may I want to have you nigh Left with just darkness of my mind I begin to wonder How did you become so inclined The doubt strikes like a thunder Onward! Into the night I walk Hoping I shall see you soon To the stars I look and talk Until there appears the Moon Velvety the rime shines bright On the bridge across the river Ominous glare - silvery-white But it is you who makes me shiver Endlessly I stare into the black water That runs faster when it's night How could there be someone hotter Than you in the pale moonlight You are the cause of this my vigil I stand alone and in the frost Bearing your mark, your sigil Any time, at any cost On the onset of this new day I bid farewell to all the stars Their silver light now turns to grey But not the one that we call ours Unabated is my desire To hold you close, to hold you tight To h...

Při procházce zimní Olomoucí viděl jsem kolo vzhůru se pnoucí Za svezení prý chtějí korun sto a budu mít krásný výhled na město Kabinka houpe se a já z ní vyhlížím slíbené panorama vánoční Silnice, střechy, Šantovka se vedle tyčí... Sto korun v prdeli, sto korun v píči

Jmenoval se Hugo. Lehce přes padesát, vlasy prošedivělé, ale stále husté. Vzrůstem i stylem oblékání zcela průměrný. Vždycky upravený, ale ničím specifický. Takový normální obvoďák z maloměsta. Žil sám, domácnost sdílel pouze s krysou, kterou za těch několik let nedokázal pojmenovat. Seděl ve svém křesle a díval se na „I-16“, jak o své kryse přemýšlel. Nebylo to jméno a Hugo s tímhle provizoriem moc spokojen nebyl, zároveň ale tu záležitost nedokázal definitivně uzavřít. Pokojem duněla hudba Oliviera Deriviere, jeho oblíbence. Trochu moc nahlas, ale kryse to nevadilo a sousedi se s tím holt nějak museli smířit. Hugo přemítal o své dvacetileté kariéře lékaře, o všech těch epizodách s pacienty. O rozhovorech s nimi. Věcné konverzace týkající se důvodu návštěvy v ordinaci, zbytečný small talk o počasí. Nekonečné monology o ničem, když někteří popisovali svůj životní příběh. Bylo až zarážející, že nejvíce detailů obvykle poskytovali lidé, ...